Je vůbec možné nestávkovat?!

Ve čtvrtek 15. 3. se prohnala naší republikou stávková vlna a to ne ledajaká, stávkovali totiž studenti! Mnohým to připomnělo listopad 1989 a zajásali, že studenti opět zahajují revoluci. Je vůbec možné nestávkovat?!

S myšlenkou „Vyjdi ven“ studenti DAMU oslovili nejen studenty vysokých, ale i středních škol s výzvou, aby se v pravé poledne připojili k protestní stávce a vyšli před školy či případně na náměstí. Studentská stávka je silná karta. Všichni máme v paměti, že byla startem Sametové revoluce. Něco takového se sluší podpořit. Vždyť přeci studenti opět cítí, že demokracie je v ohrožení a je třeba jednat. Je úžasné, že po téměř 29 letech právě oni našli odvahu se znovu postavit proti režimu a vyburcovat ostatní. V něčem takovém je třeba je podpořit a proto je takovou nepsanou povinností jim stávku umožnit.

Alespoň tak vyznívaly mnohé výzvy a komentáře. Přeci, když už se studenti chtějí veřejně angažovat, jsou školy povinny je v tom podpořit. Pokud tak neučiní, prokazují tím svou nedemokratičnost, lhostejnost ke stavu země, zpátečnictví a přinejmenším latentní zemanovství a probabišovství. Fuj!

Co když máme na stávkovou aktivitu jiný názor? Co když si myslíme, že demonstrovat namísto školy není nejlepší způsob politické aktivity a pokud studenti skutečně chtějí své postoje projevit, mohou tak svobodně učinit kdykoli po škole?

Fascinuje mě, jak se tak nějak předpokládá, že jediný správný a snad i jediný možný postoj je s nadšením stávku vyhlásit a studenty vyslat do ulic. To je ten uvědomělý, pokrokový přístup. Jsem pamětníkem prvomájových průvodů a už jen závan této jednoznačné správnosti ve mně spolehlivě rozsvěcí výstražné kontrolky.

Je vůbec možné, aby se škola nepřipojila, aniž by byla osočena z potlačování názorů studentů, z nedemokratických postojů či stávkokazičství?

Na naší střední škole jsme si dovolili se ke stávce nepřipojit a zaznamenal jsem erupci reakcí v duchu toho, že ohrožujeme demokracii, chováme se jako komunisté v listopadu 1989, zamezujeme politickým projevům, které nejsou v souladu s názorem vedení školy, straníme Babišovi, Zemanovi, Ondráčkovi a nejde nám o svobodu médií. Zneužíváme naši moc a prokazujeme, že naše škola není apolitická, protože jinak bychom studentům poskytli volno, aby se mohli projevit, de facto ji téměř využíváme k našim politickým postojům.

Jde mi až hlava kolem z toho, jak radikální stanoviska a komentáře jsme způsobili. Jak jsem (jsme) nestoudně odkryl(i) mé (naše) totalitní choutky. Dozvěděl jsem se, že nesouhlasem se stávkou vedu školu do totality a její studenty taktéž. Pokud bych snad měl osobní pochyby o zaměření stávky a přidružených demonstrací nebo dokonce, nedej Bože, měl dokonce odlišný osobní názor, stávám se naprosto nekvalifikovaný školu vést. Napříště bych si o sebe neopřel ani kolo a kdykoli se uvidím v zrcadle, tak si demonstrativně odplivnu!

Jediný správný, politicky korektní, seriózní, erudovaný, uvědomělý a osvícený názor je naprostý, zásadní a nesmiřitelný nesouhlas s prezidentem a premiérem a plná oddanost České televizi, tomu paprsku světla v temnotách dnešní nastupující totality.  Nemohu si pomoci, ale připomíná mi to jedno československé historické období. Které to jen bylo???

Co naplat, že osobně také nejsem nadšením bez sebe, že premiér Babiš dle všeho byl v kontaktu s STB,  že si – s prominutím – „neucvrnkávám“ blahem při každé větě prezidenta Zemana, ale zároveň ctím, že první suverénně vyhrál parlamentní volby a dle zvyklostí má právo sestavit vládu a druhý jednoznačně zvítězil v přímé volbě prezidenta a tak zkrátka je naším nejvyšším ústavním činitelem. Podle všeho jsem minul historickou chvíli, kdy jsem mohl včas zaujmout správné stanovisko! Nevyhnutelně se stávám brzdou pokroku, překážkou demokracie.

Chápu, že stávkovat v době vyučování je jistě úžasná myšlenka a pro všechny studenty nesmírně atraktivní. Zajímalo by mě, kolik studentů by svou politickou aktivitu projevilo po vyučování, v podvečerních hodinách. Na rozdíl od roku 1989, kdy projevit se bylo nebezpečné, netušili jsme, jaké důsledky to bude mít, pokud bychom jako studenti neuspěli, tak dnes za projevení názorů nikomu nic nehrozí. Naopak protestovat proti vládě je široce vítané. Udělat si pauzu ze školy je tak příjemné, nic to nikoho nestojí. Pokud by se studentská angažovanost odehrála odpoledne, pak bych ji vnímal jako úctyhodnou, i kdybych nesdílel její zaměření. V poledne to však beru jako dobrý vtip (mj. právě coby provozovatel škol, který je se studenty SŠ téměř denně v kontaktu). V mých studentských dobách bych přivítal jakékoli volno vždy, kdy se k němu naskytne příležitost a pokud by to bylo možné, připojil bych se ke stávce za cokoli. Tento můj pohled následně potvrdil i fakt, že zatímco školy, které se v Hradci Králové ke stávce připojily, mají dohromady přes 5 tisíc studentů, na demonstraci jich nebylo více než 500, ostatní zjevně stávku využili jinak…

Respektuji kritické pohledy na vládu, prezidenta apod. a nemám problém s tím, pokud je studenti projevit chtějí, ovšem zároveň respektuji, že značné množství lidí projevilo svou vůli docela nedávno jak v prezidentských, tak i parlamentních volbách. Pokud se jako škola ke stávce přihlásíme, jak se mají cítit ti studenti, kteří mají jiné politické přesvědčení než je její zaměření? Nemám tušení kolik studentů či jejich rodičů patří mezi příznivce té či oné strany. Studenti jsou pro mě stejně hodnotnými, ať preferují v politice toho či onoho. Budeme tedy před případným vyhlášením zjišťovat názorové rozložení mezi studenty či o vyhlášení stávky nejprve se studenty hlasovat? Je vůbec možné se pak v takovém hlasování vyslovit proti? Je vůbec možné nestávkovat?

Ukázalo se, že otázka nestojí „mohli bychom se připojit“, ale „jak byste si mohli dovolit se nepřipojit“. Pokud nejdeme s proudem, jsme podezřelí. Obdobně jako poukazovat na nebezpečí islámu je nazýváno islamofobií, pochybnosti o adopcích dětí homosexuály homofobií, nedostatečné nadšení z příchodu migrantů z Afriky xenofobií, tak nepřipojení se k původně snad dobrovolné stávce je další z fobií, jež teprve obdrží svůj název. A tak se nám heslo „kdo neskáče není Čech“ změnilo na „kdo nestávkuje a nedemonstruje není demokrat“. Bláhově jsem si myslel, že doba povinných politických manifestací je již za námi a že je možné nestávkovat na povel…

Nevím jak u Vás, u mě podobný nátlak spolehlivě vede k tomu se mu principiálně nepoddat, nejít s proudem a to i kdyby mi ideje jeho nositelů byly sebesympatičtější. Chci přemýšlet, rozhodovat se a jednat sám za sebe a nést odpovědnost za svá rozhodnutí, nikoli následovat vůli lidu, protože by se to mělo.