Mou volbou je Zeman a nestydím se za to

Opakuje se nám situace z parlamentních voleb, kdy se z rozhovorů mezi lidmi zdálo, že ANO snad nikdo volit ani nemůže, následně však jasně zvítězilo. Obdobně je krajně nepopulární podporovat Miloše Zemana a mnozí tak raději mlčí.

Přiznám se, že až do historicky první debaty prezidentských kandidátů, která se konala na podzim 2012 v Hradci Králové na galavečeru Dnů pro Izrael, jsem nikdy nebyl jeho sympatizantem, spíše naopak. Ovšem tehdy poprvé a od té doby mnohokrát, mě přesvědčil, že má k této funkci ty nejlepší předpoklady, zkušenosti a rozhled.

Ano, vnímám mnoho problematických otázek, které se týkají jeho vystupování, spolupracovníků i některých politických postojů (např. k církevním restitucím nebo kouření v restauracích). Můžeme diskutovat hodiny a snášet stovky argumentů pro i proti. Sám s některými výtkami souhlasím, a když jsem vyzkoušel volební kalkulačku na iDnes, můj výsledek byl 57% vs. 44% shody ve prospěch pana Zemana, což není nijak závratné číslo.  Ovšem pokud se podívám na to, co úřad prezidenta obnáší, jaké výzvy ho (a také nás) čekají, pak je mé rozhodnutí jednoznačné.

Politika je řemeslo. Je třeba ho umět a mít k němu patřičné předpoklady, osobnost, charisma i schopnost prosadit se a prosadit své myšlenky. V politice se mnoho věcí děje v zákulisí, mimo oficiální jednání či protokolární, reprezentativní události. Nehledáme ozdobu Hradu, důstojného kladeče věnců, ale člověka, který v zákulisí, mimo naše zraky bude schopen prosadit maximum pro naši zemi. Člověka, který vidí dopředu, má politické instinkty a uvědomuje si reálné hrozby či výzvy v době, kdy je mnozí ještě ani netuší.

Ať se nám to líbí nebo ne, takovým člověkem je Miloš Zeman. Ano, nemusí se nám líbit jeho chování a vystupování. Nemusíme souhlasit s jeho vztahem k alkoholu a kouření. Můžeme mít vážné výhrady k některým lidem kolem něj. Ovšem v oněch zásadních chvílích skrytých politických jednáních toto nehraje roli.

Nechci se vyjadřovat k panu Drahošovi, neboť je to jistě slušný člověk, hodný úcty a rozhodně proti němu nechci brojit. Zmíním jedinou poznámku, že touto osobností není a řemeslo politiky neumí, což jen potvrdil v debatě na Prima TV.

Proto, na základě posouzení celého komplexu aspektů, je má volba jednoznačná, je jí Miloš Zeman.

Samozřejmě se jedná o můj osobní názor, byť podepřený léty pohybu kolem politiky a politiků a nikoli politologickou analýzu, a v této rovině, bych se rád stručně podíval na několik otázek.

Nejvíce kritiky se snáší na Zemanovo vystupování, chování, jež někdo nazývá hulvátstvím a z podobného šálku vztah k alkoholu a kouření. Samozřejmě i pro mě je morálka důležitá, ovšem domnívám se, že posuzovat ji v osobní rovině u někoho, koho známe z médií je dost odvážné. Kdo je morálnější - expremiér Nečas, jemuž se přezdívalo hodný katolický kluk z Moravy, expremiér Sobotka platící za „slušňáka“, kteří se oba v úřadu rozvedli nebo prezident Zeman, pro mnohé hulvát, který celé období vysoké politiky prožil se stejnou manželkou, jež za ním aktivně stojí dodnes? Neodvážím se to posoudit.

Je morálně lepším Barack Obama se spořádanou rodinou, ovšem podporující LGBT, potratovou politiku, ustupující islamistům než Donald Trump, několikrát rozvedený, s pestrým milostným životem, ovšem podporujícím v politice konzervativní hodnoty. O životním stylu Winstona Churchilla asi netřeba psát, alkohol v nemalém množství, doutníky ve velkém, mnohdy drsné chování k tomu. Ronald Reagan byl pro mnohé hollywoodský primitiv, George W. Bush pro změnu texaský buran, přesto víceméně úspěšně vládli největší světové mocnosti, podstatné bylo ono řemeslo politiky a ostré lokty.

Další silné téma je aktuální spojenectví s Babišem, které je důkazem Zemanovy prohnilosti a prohnanosti zároveň. Pominu, že ať se nám to líbí nebo ne, Babiš je suverénním vítězem voleb a k premiérskému postu ho vyslali voliči, nikoli prezident. Spíše však zmíním politika, který je synonymem čestnosti, Abrahama Lincolna. Prosazení zákona o zrušení otroctví, za nějž ho nejvíce ctíme, dosáhl spojenectvími tak pochybnými, že bychom ani nezvládali zdvihat obočí. Je známo, že pro dosažení potřebného počtu hlasů v Kongresu byl nucen si některé podporovatele získat úplatky, hrozbami, trafikami a uchýlit se k nejedné lži, zamlčování faktů vůči Kongresu i veřejnosti apod. Nebýt toho, sotva bychom ho dnes uctívali jako osvoboditele otroků, přičemž ho stále považujeme za vysoce morálního politika.

Ať již to vidíme nebo ne, Evropa poslední desetiletí čelí ohromné výzvě, jíž je militantní Islám. Na jedné straně se projevuje zvyšujícím se rizikem terorismu, přičemž platí, že ne každý muslim je terorista, ale téměř každý terorista je muslim. Na druhé přívalem muslimských migrantů, kteří si i v nových zemích chtějí plně zachovat svá pravidla, kulturu a zvyklosti, jež je v důsledku vedou k nepřátelství vůči západním hodnotám a stylu života. Byl to Miloš Zeman, který se nebál toto nebezpečí nazývat pravými jmény, dříve než byl problém přílivu muslimů tak zjevným, jak je dnes.

Tímto tématem nechci zastrašovat. Stejně tak ho nepojímám z náboženského hlediska, coby konkurenci křesťanství. V Západní Evropě můžeme vidět dramatickou proměnu společnosti všude tam, kde počty muslimské populace přesáhly určitou míru. Zároveň sledujeme stále sílící snahy nejen německých politiků přitlačit středoevropské země k tomu, co nazývají solidaritou. Otázkou není, co si o migračních kvótách myslí pan Drahoš, otázkou je, co by byl schopen prosadit. Prezident Zeman vidí tuto věc zřetelně dlouhá léta a k tomu má onu zkušenost řemesla, nenechat se zatlačit.

V závěru se nemohu nezmínit o otázce Izraele, v níž ve skutečnosti nejde ani tak o Izrael samotný, ale určité širší chápání geopolitických souvislostí. Oceňuji, že také J. Drahoš se vůči Izraeli vyjadřuje pozitivně, ovšem to platilo i o finalistovi prezidentských voleb minule. Přesto K. Schwarzenberg pod tlakem EU v mnoha případech zaujal raději jednotné evropské stanovisko. Ustát ten tlak chce totiž silné přesvědčení a kus osobní drzosti. Miloš Zeman v otázce Izraele prokázal obojí a z osobní zkušenosti s ním vím, že to není politický kalkul, ale osobní hluboké přesvědčení.

Samozřejmě samo o sobě to k podpoře ve volbách nestačí, ale v komplexu mnoha hledisek, vážení na váhách a osobní subjektivní politické zkušenosti, u mě vítězí Miloš Zeman.

Tento článek nemá za cíl někoho přesvědčit, tím spíše, že zastánci obou kandidátů jsou ve svých pozicích značně opevnění, ale tomu, kdo je otevřený naslouchat, ukázat, že k volbě Miloše Zemana nevedou zaslepená ideologická dogmata, není důsledkem zastrašování či populistických slibů, ale může vycházet ze zcela racionálního úsudku, vyhodnocení situace a osobností kandidátů.

Rád bych svůj text uzavřel vyjádřením, že přestože si přeji vítězství Miloše Zemana a očekávám jej, tak v opačném případě bude Jiří Drahoš i mým prezidentem se vším respektem a úctou, jež k tomu náleží.